Rosela pennant

ROZELA PENNANTOVA
(Platycercus elegans)

 

Anglicky: Crimson Rosella
Německy: Pennantsittich
Francouzsky: Perruche de Pendant
Velikost: 36 cm

Samec: Hava, záhlaví, kostřec, vrchní krovky ocasní, křídla a celá spodní část karmínově červené. Střední vrchní krovky křídel černé.Skvrna na tváři je modrá, sřední ocasní péra tmavomodrá se zelenavým nádechem, krajní modrá lemovaná bíle.
Samice: Je podobná samečkovi, zobák a hlavu má zřetelně menší.rozela_bazantovita

Mláďata: Mají témě, hrdlo, horní část prsou, stehna a spodní krovky ocasní červenavé. Ostatní spodní část je těmně šedozelená, lícní skvrny fialově modré.Vrchní partie a střední krovky křídel jsou olivově zelené. Příčný světlý pásek na spodní straně křídel je výrazný. Někteří mladí ptáci jsou stejně vybarvení jako dospělý papoušek, jen peří na zádech mají se zelenými skvrnami.
Rozšíření: Žije ve východní a jihovýchodní Austrálii.
Život v přírodě: Vyskytuje se ve velmi rozličných oblastech. Často zalétává do parků, zahrad a ovocných sadů. Mladí ptáci se shlukují v menší hejna, staří zůstávají v párech nebo skupinách o 4-5 jedincích.Potravu hledají celý den, při hledání potravy obvykle jemně štěbetají. Živí se semeny trav, stromů a keřů, dále plody, bobulemi, nektarem, hmyzem a jeho larvami. Hnízdní sezona trvá od září do ledna nebo února. Hnízda najdeme v dutinách větví nebo kmenů eukalyptů v různých výškách.
Chov v zajetí: Rozela Pennantova je známá od roku 1788, kdy byla pojmenována vědeckým názvem Psittacus elegans. Současný název dostala od Lathama roku 1871 po Pennantovi z Nového Jižního Walesu, který tento exemplář zastřelil a poslal zoologovi do Evropy. Rozela Pennantova je jeden z nejkrásnějších australských papoušků.Jako všechny druhy Platycercus se nehodí pro chov v klecích. Chováme je jen v pokojových nebo zahradníchvoliérách. Venkovním voliérám dávají přednost. Můžeme je v nich chovat celoročně i bez přitápění, voliéra však musí mít částečně uzavřený prostor. Chov pennantů byl považován dříve za velmi obtížný, na současnou populaci nelze vyslovit jednoznačný názor. Jsou páry, které hnízdí spolehlivě a naopak jsou samice, které na vejce nezasednou, po určité době je opustí nebo je dokonce požírají. V současné době je známo, že mimo dobu hnízdění mohou být penanti chováni spolu s ostatními druhy. V době hnízdění jsou však samci agresivní nejen k vlastní samici, ale především k dalším druhům rozel. Proto je chováme samostatně. Pohlavně vyspělí jsou tito papoušci ve druhém roce života. Jsou-li ptáci v dobré chovné kondici a není-li příliš suché léto, zahnízdí i dvakrát za sebou. Mláďata z prvního hnízdění je nutné odstavit pro značnou agresivitu samce.
Krmení: Slunečnice, proso, oves, lesknice, pšenice ? v suchém i naklíčeném stavu (především v době před hnízděním). Dostávat mohou i nedozrálou mraženou kukuřici, zelené krmení a ovoce. Rádi mají i různé bobuloviny. Podávat jim moučné červy se nedoporučuje, ptáci pak mohou být agresivní a škubou svá mláďata. V době krmení mladých musí mít vaječné míchanice.
Velikost voliéry: Penanti potřebují voliéry značně veliké a prostorné , aby měli prostor pro dostatečný prolet.
Původně se uváděly rozměry: 2,5 x 2,5 x 6 – 10 m (š x v x d), současná populace zahnízdí i v menších voliérách.
Snůška: 4 – 6 vajíček. Samice je zahřívá sama, samec ji v té době málokdy navštěvuje, krmí ji obvykle při výletu mimo budku.
Inkubace: 20 dní.
Rozdíly 2-4 dnů v inkubaci ovlivňuje počasí, teplota v budce, způsob sezení samičky apod.
Mláďata po vylíhnutí mají světle šedé chmýří. Oči otevírají po 11-12 dnech, od 14 dnů se ozývají. Hnízdo opouštějí za 34 dnů a jsou pak ještě 3-4 týdny přikrmováni samcem, než zcela osamostatní.
Mutace: Bylo odchováno velké množství mutací. (R.P.modrá bělohlavá strakatá, tmavomodrá bělohlavá strakatá, žlutostrakatá, modrá strakatá, šedomodrá strakatá, žlutá, modrá, bílá, červená pastelová, bílá stříbrná, červená skořicová pastelová, modrá skořicová, oranžová, oranžová stříbrná, olivová)
Kříženci: Nejčastěji byli odchováni kříženci mezi rozelou Pennantovou a rozelou pestrou.

Napsát komentář