Rosela černohlavá

Popis:

Samec i samice jsou zbarveni stejně. Samec má čelo, temeno a záhlaví černé (vzácně červené), horní lícní skvrny bílé, dolní fialovobílé. Pera na zádech a křídlech jsou černá se světle žlutými lemy. Vnější střední krovky jsou černé, spodní křídelní krovky, ohbí křídel, loketní letky a vnější prapory ručních letech modré. Kostřec a horní ocasní krovky světle žluté s černými lemy. Břicho bledě žluté s tmavým nádechem (někdy horní prsa a hrdlo s tmavým páskováním). Spodní ocasní krovky šarlatově červené. Střední rýdovací pera hnědozelená s modrým přelivem, krajní modrá s bílým okrajem. Proužek na spodině křídla chybí i u samice. Zobák šedavý, duhovka hnědá. Samice má mít temeno hnědočerné, samec sametově černé. Mladí jsou tmavší, na hlavě a prsou někdy s červenými pírky. Na rýdovacích perech jim chybí modrý přeliv.

Výskyt: 
Severozápadní a severní Austrálie.

Život v přírodě: 
Rosela černohlavá žije v řidších suchých porostech savany, zvláště v blahovičníkových hájích, dále v pásech zeleně
0-1-rozela-cernohlavapodél vod a na pobřeží i v mangrovových porostech. Na některých místech je hojná, ale nikde netvoří hejna. Žije spíše v párech nebo rodinách. Zdržuje se hlavně na zemi, kde sbírá travní semena, odpočívá v korunách stromů. Živí se i nezralými plody akácií a blahovičníků. Je velice plachá.

Chov: 
Do Evropy byla rosela černohlavá dovezena až v roce 1899 do londýnské zoologické zahrady. Je poměrně choulostivá, takže v chovech se příliš nerozšířila. Více kusů bylo do-vezeno až v sedmdesátých letech. První odchov se podařil Bedfordovi v Anglii v roce 1928. U nás se vyskytovala již před 1. světovou válkou. Ani dnes není běžná.

Potrava: 
Základem je směs semen slunečnice, prosa, ovsa, lesknice, semence, pšenice atd. na začátku hnízdní sezóny, během krmení mláďat a v zimě také v máčené a naklíčené formě. Doplňkem musí být různé ovoce a zelenina, zelené krmení a čerstvé větve. V době krmení mláďat přijímá vaječnou míchanici a máčené piškoty.

Napsát komentář

„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich