Rosela adelaidská

Rosela adelaidská byla dříve označována jako rosela bažantí a původně byla zařazována jako subspecie
4d035f9a6d35cdruhuPlatycercus elegans.

Platycercus adelaidae subadelaidae Mathews, 1912 – rosela adelaidská flinderská – jih Jižní Austrálie (Flindersovo pohoří).

Platycercus adelaidae adelaidae Gould, 1841 – rosela adelaidská jižní – jih Jižní Austrálie od Mount Lofty po poloostrov Fleurieu.

Popis:
Sameček má spodinu hyacintově červenou, břišní partie světlejší, s občasnou přítomností žluté barvy. Černá pera na zádech jsou žlutě lemována. Zbarvení je však značně variabilní.
Samička má menší hlavu a zobák. Mladí ptáci mají spodinu zelenavou, záda olivově zelená, hlavu, horní část prsou a kostřec cihlově červené.

Biotop:
Žije převážně v lesích, ale vyskytuje se často i na předměstích, kde hnízdí v parcích a zahradách. Často se také objevuje v blízkosti farem a zemědělských usedlostí, kde nachází hojnost potravy, především zrnin a ovoce. V blízkosti řek sídlí s oblibou v korunách vysokých eukalyptů (především E. camaldulensis).

Hnízdění v přírodě probíhá od září do prosince. Rosela adelaidská vyhledává hnízda v dutinách kmenů a větví eukalyptových stromů. Snůška zpravidla obsahuje 4-6 vajec, výjimečně i sedm. Jejich inkubace trvá 19 dní a mláďata opouštějí hnízdo zhruba po 30 dnech.

Chov v zajetí:
Z rodu Platycercus je to druh s nejmenším areálem rozšíření. Jak je patrno z názvu, její výskyt je omezen pouze na okolí města Adelaide. Je jakýmsi mezičlánkem mezi roselou pennantovou, která obývá vlhčí oblasti, a roselou slámožlutou z lokalit suchých.

Vzhledem k tomu, že se vyskytuje v místech možného prolínání obou zmíněných druhů, existují neustále pochybnosti, zda se nejedná o mezidruhového křížence. K této domněnce svádí i skutečnost, že nejen ve voliérách chovatelů, kde by mezidruhové křížení bylo nouzovým řešením kvůli obtížné dostupnosti vhodných partnerů, ale také v přírodě existuje značná varibilita zbarvení populace.

Mezi chovateli si tato rosela nezískala velkou oblibu, i když lze říci, že se jí přízeň chovatelů nevyhýbá. Ti však preferují spíše rozelu pennantovu, která má velice obdobné nároky na chov.

Především mezi mláďaty obou zmíněných druhů jsou mnohdy nepatrné rozdíly. Proto je velmi nesnadné určit správné druhové zařazení.

Napsát komentář